V lednu mráz - těší nás; v lednu voda - věčná škoda.

Tak při přečtení lednové pranostiky nevím, co si z toho vzít. V lednu mráz už byl a o vodě není potřeba přemýšlet. Klidně i druhý den. Občas současně. 

Má to snad znamenat, že lidé budou mít promněnlivé nálady tak jako počasí? Přejme si ať ne. 

Možná si dejme do novoročního plánu myšlenku, že každý den se usmějeme na pět cizích lidí. Já osobně to dělám a musím popsat, že mě baví jejich reakce. Ti co si Vašeho očního kontaktu všimnou, je jich menšina, buď znervózní, nebo se překontrolují zda mají vše zapnuté, ale málo kdy se bez rozmyslu usmějí také. A to teď  myslím jen obyčejnou ulici s "obyčejnými lidmi". 

Taková cesta do školky s dětmi, nebo na polikliniku, lemovaná naší školní mládeží, to je stezka odvahy. Děti obvěšeny modernímy technologiemi, dostávající každou vteřinu informace z celého světa, zapomněli na nejjednodušší základy slušného vychování.

Možná za to nemohou, jenom jim to doma nepřipomněli a nemají nainstalovanou správnou aplikaci. I spouta rodičů, které více či méně potkávám, má problém aspoň s odpovědí na pozdrav. A vratmě se spátky k počasí. Nejsme mu jen špatným vzorem?

 

JU.